Blanšírovaná zelenina s domácí majonézou

Tato rychlá chuťovka vám zajistí u hostů nehynoucí slávu. Blanšírovaná zelenina s domácí majonézou je skvělá příloha ke grilování, nebo čistě jen jako zobání k televizi, která vám nezničí postavu a skvěle chutná. O tom, že to jídlo skvěle vypadá ani nemluvě.

Ingredience:
zelenina (například brokolice, mrkev, paprika)
2 žloudky
1,5 deci slunečnicového oleje
sůl
pepř
lžíce octa, citronové nebo limetkové šťávy
ostrá horčice

Doba přípravy: 15 minut

Blanšírování: Do jednoho hrnce dejte vařit vodu. Doporučuju dát opravdu hodně vody. Druhý hrnec napusťte studenou vodou, pokud máte led, dejte tam led a hrnec strčte do mrazáku, dokud se nezačne voda vařit. Během čekání si nakrájejte zeleninu na kousky, v jakých budete zeleninu jíst, takže brokolici na malé růžičky, mrkev na dva centrimetry dlouhé špalíčky a papriku na proužky, ve volbě zeleniny nemůžete udělat chybu a vesele přidejte to, na co máte chuť, nejlépe to, co právě roste.

Kouzlo blanšírování je v tom, že zabíje bakterie, trošku změkčí zeleninu a díky tomu, že var vytlačí ze zeleniny vzduch, zvýrazní barvu. Blanšírování probíhá následovně: vytáhnete z mrazáku hrnec s ledovou vodou a dáte si ho vedle vařící vody. Postupně vkládáte zeleninu do vařící vody a po několika vteřinách (< 10, bohatě obvykle stačí 2-3 vteřiny) přendáte zeleninu do ledové vody. Zeleninu nedávejte do vařící vody moc rychle, var nesmí ustat. Výsledkem je, že zelenina má daleko hezčí barvu a mnohdy i lepší chuť.

Potom zeleninu strčím do trouby, kde je teplota kolem 50 stupňů, aby byla udržována teplá.

Výroba domácí majonézy: Domácí majonéza se nedá s kupovanou absolutně srovnávat, kdo jednou ochutnal domácí, kupovanou od té doby pohrdá. Jak na ni? 2 žloudky dejte na dno půllitru (nebo jiné nádoby, do které se metličky šlehače vejdou jen tak tak) a šlehejte na nejpomalejší otáčky, jaké šlehač umí (na vysoké otáčky vám vznikne majonéza, která by byla plná vzduchu, to nechceme). Začněte vlévat olej, nejdříve po kapkách a po pár desítkách vteřin úzkým čůrkem. Musí být vidět, že šlehač stíhá zamíchat olej a nevzniká nikde jezírko oleje. Na konci dáte něco kyselého, sůl, pepř a co nejkvalitnější horčici, jakou seženete (tady neváhejte investovat, dobrá horčice udělá velký rozdíl). Běžně horčice v receptu není, ale k blanšírované zelenině je skvělá.

Pak už hurá podávat, uvidíte, jak vám bude křupat za ušima!

Spaghetti Carbonara

Carbonara jsou nejvíc nepochopené italské jídlo, které v Česku dostanete. Správná omáčka carbonara je hebká, hladká a voňavá. Této konzistence je dosaženo syrovým vajíčkem, ne smetanou! Tajně si představuju kuchaře, který si přečte recept na carbonara a ušklíbne se: „Syrové vejce. Vždyť si otrávím zákazníky! Já to vejce osmažím.“. Tak ho osmaží a najednou je to jídlo strašně suché. Přijde Ahamoment a vrzne tam smetanu, vždyť je to skoro stejný… nebo není?

Ingredience (pro 2 osoby):

spaghetti
50 gramů pancetty nebo jiné kvalitní slaniny (já použil tu, co jsem měl doma. Není nejvhodnější, zkuste najít nějakou, která bude vypadat víc jako pancetta.)
1 vejce
2 stroužky česneku
sýr parmazán a pecorino (už jsem měl carbonara i bez pecorina)
trošku bílého vína (tak 2 cm ve skleničce, už jsem měl carbonara i bez vína)
cca 6 lístků hladké petrželky
olivový olej
sůl a pepř

Doba přípravy:

20 minut

Postup:

Dejte vařit hrnec s vodou na těstoviny. Jak uvařit dobře těstoviny popíšu jindy, teď ve zkratce: dejte co nejvíc vody a hodně ji osolte (klidně dejte 5 polévkových lžic soli) těstoviny se vyrábí bez soli a navíc se nedají přesolit – vsáknou jen tolik soli, kolik potřebují. Zatím tedy dejte vařit slanou vodu.

Nožem rozmáčkněte stroužky česneku. Na slušném množství olivového oleje začněte česnek pomalu smažit (výkon tak 5/9).Když je česnek hnědy, z oleje ho vyndejte. Italové často používají česnek nebo další suroviny (např. rozmarýn) tak, že je jen vyvaří/osmaží v oleji a pak danou surovinu z jídla odstraní. Já jsem dal slaninu souběžně s česnekem, použil jsem druh, který se musí smažit delší dobu.

Teď je ta pravá chvíle na to dát spaghetti do osolené vody. Ta musí výrazně vařit. Spaghetti nelámejte, když se vám nebudou chtít do hrnce vejít, stačí přečkat 20-30 vteřin „trčení“ a půjdou už ohnout dobře.

Přidejte slaninu. Když je slanina po krajích křupavá, nalijte do oleje víno. Připravte se, že to bude prskat. Mezitím už měla voda v těstovinách být světle zabarvená. To se pouští z těstovin škrob. Pridejte malou trochu (tak třetinu naběračky) vody z těstovin do omáčky. Tím si ji osolíte a trochu zahustíte. Tento postup je v Itálii při vaření těstovin běžný. Omáčky se často nesolí, používá se slaná voda z těstovin (čímž zároveň získáváte odpověď na to, jak má být ta voda slaná – dost na to, aby osolila omáčku, do které se část vody nalije)

Zatímci vám na pánvi prská olej s vínem a slanou vodou, nastrouhejte si parmazán a pecorino. Nasekejte najemno petrželku a přidejte opravdu spoustu čerstvě namletého pepře. Já rozbíjím vajíčko přímo do této směsi, jinde v Itálii dostanete vajíčko rozklepnuté na hotovém jídle (se žloutkem v celku). Rozmíchejte vidličkou.

Po asi 1-2 minutách smažení odstavte pánev z plotny. Hlídejte průběžně spaghetti, měly by být uvařené, ale ne rozvařené. V ideálním případě byste měli chytit moment, kdy už při skusu nejsou nedovařené, ale pořád kladou odpor – tehdy se vám povedlo těstoviny uvařit al dente. Obvykle to trvá tak 8 minut, ale radši to začněte zkoušet už po 5.

Hned jak jsou spaghetti hotové, dejte je do odstavené pánve s olejem a slaninou, přidejte směs sýra a syrového vajíčka s pepřem a petrželí. Pořádně promíchejte. Dobří kuchaři ovládají takové to pohazování pánví. Jestli si netroufnete, klidně to zamíchejte vařečkou, na výsledek to nemá valný vliv, jen to bude déle trvat.

Výsledkem by mělo být jídlo pokryté omáčkou, která je tekutá, jediné velké kusy čehokoliv v celém jídle jsou spaghetti a slanina.

Důkazem budiž loužička, která vám po snězení zůstane (tajný tip nakonec: vytřete ji chlebem).

 

Risotto ai funghi porcini

Skoro v každém podniku na severu Itálie risotto s hříbky dostanete. Toto jídlo v sobě spojuje jemnou a krémovou chuť rýže a aroma lesa. Obvykle se připravuje ze sušených hřibů. Není to vůbec na škodu, sušené houby nejsou horší než čerstvé, jedná se o úplně jinou ingredienci. Sám hříbky, které nasbírám sám, nebo které od někoho dostanu, používám často drcené. V našem receptu použijeme hříbky v usušených proužcích.

Ingredience pro 2 osoby:

1 velmi malou nebo půl střední cibule
1cm másla
deci vína a 3 deci vývaru (zkuste experimentovat jak se zeleninovým, tak s masovým)
menší hrst sušených hub (nebo 1 čerstvý hříbek)
50 gramů paramazánu
125 gramů kulatozrnné rýže (dobře uděláte například rýží arborio, ale rozhodně použijte aspoň nějakou kulatozrnnou rýži)
sůl a pepř

Doba přípravy: 25 minut

Sušené houby dejte alespoň hodinu před vařením do hrnku s vodou. Voda téměř zčerná. Nevylévejte ji, je plná vůně, bude se hodit!

Na plotně začněte pomalu vařit vývar s vínem. Vedle začněte na másle smažit najemno nasekanou cibuli. Jakmile začne být skelná, přidejte rýži, zamíchejte a nechte chvilku smažit s cibulkou. Po cca minutě přidejte první naběračku vývaru. Rýže brzo vývar nasaje, tak zase přidejte. Takto budete muset přidat celkem asi osmkrát. Odolejte a přidávejte vývar postupně, pokaždé, když se skoro vyvaří. Po 10 minutách přidejte houby a půl vody z hub. Od té chvíle místo vývaru přidávejte vodu z hub, dokud nedojde. Rýži vařte tak dlouho, dokud není měkká, risotto není krémové (škrobem, který pustila rýže), ale jádra zrníček nejsou zároveň trošku al dente. V tu chvíli přisolte, opepřete, nasypte parmazán a můžete podávat.

Na stůl dejte k risottu ještě další parmazán, aby si mohli jedlíci dobrotu trochu posypat. Můžete zamíchat trošku čerstvé petrželky (rovnolisté, ne kudrnky, která se v italské kuchyni skoro nepoužívá).

Buon appetito!

Category: Recepty  5 Comments